O revered cuckoo! My bones dissolve, and my eyes, long and expansive like piercing spears, find no respite in slumber. For an enduring epoch, I have been submerged in the profound ocean of separation from Emperumān, languishing in distress, bereft of the celestial vessel, Viṣṇupādham (Śrīvaikuṇṭhanātha as a boat), that could convey me to Śrīvaikuṇṭham. Are you
என்புருகி இனவேல் நெடும் கண்கள் இமை பொருந்தா பல நாளும் துன்பக் கடல் புக்கு வைகுந்தன் என்பதோர் தோணி பெறாது உழல்கின்றேன் அன்புடையாரைப் பிரிவுறு நோயது நீயுமறிதி குயிலே பொன்புரை மேனிக் கருளக் கொடி யுடைப் புண்ணியனை வரக் கூவாய்–5-4-
பதவுரை
குயிலே!–ஓ குயிலே! என்பு உருகி–எலும்புகள் உருகிப் போனதுமல்லாமல் இனம் வேல் நெடு கண்கள் இமை பொருந்தா–சிறந்த வேல் போன்ற விசாலமான